BG Styl
Koncem roku 1995 vznikla skupina pod názvem BG Styl. Hudební žánr, jenž se objevuje i v názvu, je bluegrass. Účinkovala na mnoha festivalech jako jsou: Porta 97 Havířov, kde získala 1. místo a v krajském kole 3. místo, ve finále Moravského Vrabce skončila třetí. Hrála ve westernovém městečku v Boskovicích, na Mohelnickém Dostavníku a jiných akcích. Od založení prošla skupina mnoha změnami v obsazení a v současné době hraje v pěti členech: Kamil Tománek Méďa (kontrabas, vokál), Láďa Duda (kytara, vokál), Libor Čenda Cenek (vokál, mandolína), Jirka Mitrych (banjo, housle) a Aleš Zegzulka (dobro, zpěv).
Cimbálová muzika Šmykňa pracuje od roku 1990, kdy vznikla jako součást FS Šmykňa. Po dobu existence jejími řadami prošlo několik velice kvalitních muzikantů a ve své současné podobě hraje necelý rok a půl. Hraje v klasickém "cimbálovkovém" obsazení a tvoří ji šest muzikantů - rozuměj "chlapů". Spojuje ji dravé mládí, nejvyšší kvalita statných ještě ne třicátníků doplněná primášem. Snahou této cimbálové muziky je hrát slovenský folkór doplněný balkánskou muzikou. Jak se to daří, posoudí určitě diváci.
Poněkud tajemný název „Calata“ si dala do štítu původně šestičlenná dívčí skupina zpívající staré italské madrigaly. Calata byl totiž renesanční tanec kdysi známý na italském a španělském středozemním pobřeží. Personální složení Calaty i její repertoár se koncem 80. let zgruntu změnil, ale název zůstal pro svou originalitu a nenapodobitelnost zachován. Současná tvář souboru vykrystalizovala na sklonku roku 1987. Ke kytaře, hoboji a zobcovým flétnám přibyl bzučivý trumšajt, žebravé niněra, kamzičí a kravské rohy a „zahnuté ocásky“ – jak je trefně pojmenoval kdosi v publiku – tedy křivé rohy. 90. léta byla pro Calatu velmi plodným obdobím. Během sedmi let vyprodukovala kapela 4 alba, na kterých zmapovala svou klubovou, jarmareční a hradní anabázi skrze lidovou píseň pěti staletí. Poslední album 2. tisíciletí už svým názvem „Bene vale“ dalo „dobré sbohem“ desetileté orientaci na autentickou historickou píseň. Ale co dál? Příchod nového milénia vyvolal touhu po změně. „Vlastně za to mohl náš kamarád a manažer Jirka Mlčoch. Postavil nás na prkna ostravského Parníku a plavte (se J). Prostředí ostravského klubu, známého dobrou muzikou všech žánrů, nás inspirovalo k tomu, že jsme se svlékli (ze středověkých kostýmů) a poddali se dokonalému exhibicionismu (zatím hudebnímu). Dali jsme průchod temným stránkám našich povah a vůbec všemu, co v nás dřímalo (a stále dřímá). Podstatným rysem našeho 5. alba Něžnosti a schválnosti je velký podíl vlastní tvorby a radikální odklon od dobové interpretace historických písní. Lidové písně minulých staletí v repertoáru ustoupily a udělaly místo novým, životaschopnějším skladbám okořeněným folkem, bigbítem, blues a jinými úchylkami od stylu Calaty.“ Pozadu nezůstaly ani zvuk a instrumentální barva souboru. Zatímco zemitý témbr basové kytary přinesl čerstvý vítr do stojatých vod historické instrumentace, letmý flirt s velkou bicí soupravou (ve čtyřech skladbách) vyšuměl bez narušení manželské pohody mezi ostatními nástroji. Díky Pavle zahnízdil v Calatě natrvalo naléhavý sten houslí opakovaně zlehčovaný trdlujícím arpeggiem mandolíny (píseň Aldamáš – DVD) s ozvěnou vojenských kroků a dunění bubnů (doumbek). Žánrové rozrůznění otevřelo Calatě dveře do „vyšší“ společnosti - na plesy, rauty, vernisáže, V.I.P. večírky i hudební festivaly. V poslední době si Calata zvykla křtít svá CD/DVD právě v prestižním ostravském hudebním klubu Parník. Ostatně pořádá zde již tradičně své vánoční koncerty, které na palubě s dvorním zvukařem Colombem tak příjemně kontrastují se známými prostory rytířských sálů, městských kaplí a dřevěných kostelíků. Přítrž žánrovému úletu Calaty učinila teprve hradní sezóna 2003, kdy se Calata pokorně vrátila ke svým historickým kořenům. V lednu 2004 natočila s režisérem V. Mrázem (QQ studio Ostrava) krátký hudební film, který obsahuje 5 tehdy nejnovějších písní Calaty. Důvodem pro filmování se stala úspěšná píseň Holba, která evokuje prostředí středověké krčmy plné obhroublých lancknechtů, lenivých pacholků, odměnychtivých verbířů a hospodských rváčů (SHŠ Durandal a Flamberg), potulných muzikantů a všetečných děveček (Calata) včetně psů a koní chlemtajících pivo. Během filmování jsme si uvědomili, jak „...naše kostýmy, nedá se svítit, v cáry mění se a je z nich cítit pach naftalínu, dým, střelný prach, špínu...“ slovy jedné naší písně. Přesvědčili jsme známou a úspěšnou návrhářku historických kostýmů v Ostravě Denisu Tichou, aby nám v roce 2005 vyrobila nový look, případně outfit. Pravděpodobně se jí to velice povedlo, neboť vystupujeme-li v nových šatech, oslovují zvukaři dámy z Calaty „slečno“!!! Ctěné internetové prohlížečstvo, milostivé dámy, urození pánové. Račte nastoupit na náš časostroj a přenést se do království fantazie. Stopněte si formana (pozor, ne sladového, ten má konečnou v šenku!) nebo kárníka, naložte svá zavazadla a starosti na jeho káru a pojďte se projít jarmarkem naší doby. Pozor na lapky! Opatrujte bedlivě své měšce, zpátky k nim přijdete těžce.
Camael
Hudební sdružení CAMAEL vzniklo spojením dívčího vokálního tria "Triny" a kvinteta instrumentalistů pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech, od vážné hudby po jazz a muzikály. Všechny umělce spojuje nadšení a vášeň pro tradiční lidovou hudbu - především moravskou, slovenskou a romskou. Pod původním názvem Triny+3My skupina účinkovala na festivalu Tschechien in Euphorie ve Vídni, na festivalu Concentus Moraviae a v rámci celoevropského hudebního projektu České sny 2004 na festivalu Mitte Europa, v německém Eubabrunnu, v Yvetot ve Francii, v Utrechtu, v klubu Moods im Schiffbau v Zurichu, ve vídeňském Nachtazylu a v Belgii na Festival van Vlaanderen Kortrijk. V září 2005 se pod novým jménem CAMAEL skupina představila také na festivalu MOVE evropské hudby v Paláci Akropolis v Praze, úspěšně debutovala také na festivalu United Islands of Prague (2006), MFF Karlovy Vary (2006) a byla opět hostem festivalu Mitte Europa (2006).
Základní program vystoupení skupiny CAMAEL se skládá z několika tématických oddílů, z nichž první zahrnuje moravské písně milostné ze sbírky "Moravské národní písně" Františka Sušila, pocházející z roku 1860 a sbírky "Nové národní písně Františka Bartoše", pocházející z roku 1882. Tento celek je formálně zarámován dvěma nejvýraznějšími písněmi - Polajka, Fialka, v nichž se dívka pokouší očarovat svého milého pomocí modrého kvítku byliny. Druhý oddíl představuje převážně slovenské písně z oblasti Těrchové a Topolčan, sebrané samotným Leošem Janáčkem a jeho spolupracovníky Františkou Kyselkovou a Hynkem Bímem. Poté zaznívají rómské písně předávané po generace pouze ústní tradicí a zde zaznamenané přímo spoluautorkou projektu, zpěvačkou a vedoucí vokální skupiny Triny Ivetou Kováčovou. Celý program uzavírá blok písní žertovných a pijáckých, zkombinovaný z písní pocházejících ze sbírek výše zmíněných autorů.
Kromě tohoto klasického repertoáru CAMAEL nabízí pro vícežánrové letní festivaly také druhý typ programu. Na této programové verzi spolupracuje další člen - perkusista Camilo Caller ze skupiny KOA. V tomto uskupení zaznívají nové písně zahraniční, např. skotské a irské, ale také moravské a slovenské a v novém aranžmá některé vybrané živější písně z programu klasického. Písně jsou připraveny tak, aby na hudbu bylo možné podle podmínek koncertu i tancovat.
Českobudějovická rodačka Pavlína Jíšová patří k výrazným zpěvačkám české folkové a country scény a bývá médii označována jako "první dáma folku". Její pěveckou minulost odstartovalo členství v bluegrassové skupině Sem Tam, se kterou uspěla v osmdesátých letech na celostátním kole Porty v Plzni. V této formaci si jí všiml tehdejší člen skupiny Minnesengři Pavel Lohonka Žalman. Během studia na PF v Č. Budějovicích (obor český jazyk - hudební výchova) se tak stala zakládající členkou folkového sdružení Žalman a spol., se kterým nazpívala dvě LP desky. Nebyla vzornou studentkou, a to nejen kvůli profesionálnímu zpívání v českobudějovické folkové skupině Minnesengři, kam ji Pavel Lohonka Žalman přivedl. Studium dvakrát přerušila a po jeho ukončení vyměnila učitelskou dráhu za zpívání v Žalman a spol. Tehdy Žalman Jíšové vyprodukoval první EP desku PAVLÍNA JÍŠOVÁ A PŘÁTELÉ pro vydavatelství Panton. Pavlína Jíšová své profesionální členství v Žalman a spol. ukončila po osmi letech mateřstvím. Na hudební scénu se vrátila už jako jedna ze dvou zpěvaček českobudějovické folkové kapely Nezmaři.V této formaci působila téměř dvanáct let a toto období je zaznamenáno na osmi hudebních nosičích. Jako "Nezmarka" Jíšová natočila čtyři sólová alba. Na prvním ji doprovází skupina Weekend a toto album nese název NĚKDO JINÝ NEŽ JSEM JÁ. Některé písně z této desky byly vybrány hudebním kritikem Jiřím Černým pro komplet CD časopisu Reader´s Digest s titulem KRAJINA ČESKÉ COUNTRY. S Weekendem Jíšová poznala Michala Tučného a téměř dva roky vystupovala v jeho pořadu, kde měla vlastní sólový prostor. S Tučným a s Weekendem natočila pár písní, které vyšly na albu KOSMICKEJ VANDR. Pro natočení druhého sólového alba "zapůjčil" Pavlíně do studia svou kapelu Robert Křesťan. CD se jmenuje příznačně DRUHÁ TRÁVA S PAVLÍNOU JÍŠOVOU. Na tomto projektu se Pavlína představila také jako autorka, což odstartovalo spolupráci s Věrou Martinovou, pro kterou napsala několik písní. Třetí album Pavlína Jíšová pojmenovala svým jménem. Písničky z něj dotvořily její sólový program, se kterým koncertovala, když zrovna neúčinkovala s Nezmary. Album produkoval a spoluvydal nezmarský kolega Pavel Drengubák a kapelu s názvem … a basta pro natáčení a zároveň pro koncertování sestavil další "Nezmar" Antonín Hlaváč. Na toto album přijal pozvání Jarek Nohavica, aby s Jíšovou natočil duet o jejím rodném městě České Budějovice s názvem " Žába". Pěveckou a textařskou radost přinesl Jíšové duet s Pavlem Bobkem"Motýlek ráno" a také ocenění časopisu Folk a Country za zpěvačku roku v čtenářské anketě. Čtvrté, autorsky samostatné album LÁSKA JE NÁDECH, natočila Pavlína se studiovou kapelou. V závěrečné písni projektu zpívá dcera Adéla a s přípravou alba Jíšové částečně pomáhal také její životní partner bubeník Zbyšek Raška. Rok 2002 probíhá ve znamení velkých změn. Jíšová odchází z kapely Nezmaři a nabízí trvalou spolupráci Pavlovi Malinovi, /ex Druhá Tráva/ aby jí sestavil kapelu k natáčení pátého alba a zároveň také kapelu pro koncertování až za hranice stylu folk a country. Tak vznikla kapela CS Band, která s Jíšovou natočila páté sólové album V PROUTĚNÉM KŘESLE a v letech 2003 - 2005 ji doprovázela na koncertech. Přelom let 2006 –2007 přivedl zpěvačku k důležitému mezníku - k pětadvaceti letům jejího působení na pódiích. Jíšová využívá název své první EP desky k novému pojmenování pozměněné doprovodné kapely a k nové koncertní prezentaci svých písní. Pavlína Jíšová a přátelé. V roce 2007 tato formace vydává nové album s názvem PAVLÍNA JÍŠOVÁ A PŘÁTELÉ – ANDĚLÉ JSOU S NÁMI.